První písemný název Oettingens pochází z 9. století. Od roku 1141 bylo toto místo sídlem hrabat a později knížat z Oettingenu. Oettingenští – prvně písemně zmíněni kolem roku 1141 – jsou považováni za nejstarší a dodnes existující šlechtické rody v Bavorsku. Už od roku 1147 požívají hraběcí tituly. Své panovnické centrum vystavěli v Oettingenu a vedle hradu založili městské sídliště. Už ve 13. století bylo město obehnáno hradbami, dodnes je zde zachovalé rozsáhlé opevnění, avšak bez strážních věží. V letech 1410 a 1416 si obě hrabata a bratři Ludwig XI. a Friedrich III. rozdělili hrabství a tím i Oettingen mezi sebe. Když se hrabata z Oettingenu připojila k reformaci, byla pak ve městě velmi často jedna strana ulice katolická a druhá evangelická. Evangelickým farním kostelem byl Sv. Jakub, se stavbou jehož věže se započalo v roce 1461. Obraz města formovalo také baroko. Po formálním rozpadu Svaté říše přešlo území Oettingenu k nově vzniklému Bavorskému království. V době cesty Jana Husa stály v Oettingenu Kostel Sv. Jakuba, kaple s hrobkou (zámecká kaple), městské štaufské hradby, stejně jako dle plánu „usazené“ náměstí. V historických popisech Historologia Oettingana nalezneme odkaz ke Kostnickému koncilu: „Hrabě Ludwig starší věnuje nyní čas Kostnici a svatému konciliu, aby duchovně podpořil vůli nazývané jednoty.“ Zikmundem vydaný dekret k prošetření, ve kterém je hrabě Ludwig požádán, aby „veškerou svou mocí s lidem na koních i pěšmo, vozy, poklady, malými i velkými, i jiným náčiním, na svatodušní neděli před letničkami se s falckými hrabaty syny Wilhelmem a Johanem v Norimberku objevili, nebo s plnou svou mocí vysláni byli, a s boží pomocí potrestali kacíře z Čech, jejichž zuřivost a ničivost nabývá převahy.“ Husitské války tedy město Oettingen zasáhly.
