Město Sulzbach bylo už v 11. století středem stejnojmenného hrabství a hradním sídlem. Roku 1353 vytvořil císař Karel IV. panství přes celou severní polovinu Horní Falce. Když získal také panství Sulzbach, vyslalo k němu město poselstvo, aby mu vzdalo hold. Císař ho rád přijal a prokázal se následně vždy jako blahosklonný kníže a pán. Ke správcovství hornofalcké země dosadil rytíře Borsa z Riesenburgu. Ten očistil zemi od mnohých „raubířů“, postavil na cesty stráže a těžil nerosty v dolech. Sulzbach byl osvobozen od cla v celé německé a české říši. Karel pobýval v Sulzbachu často a k městu se zachoval vždy laskavě. V hostinci vedle farního kostela se ubytovával. Každý vlastník hostince je na základě jednoho dokumentu ještě dnes povinen ponechat tři do zdi zapuštěné dlaždice. V roce 1355 povýšil Karel IV. Sulzbach na hlavní město svých „Nových Čech“. V témže roce vyslal z Plzně „z milosti, kterou k církvi a městu Sulzbach zachováváme“ svaté relikvie: část hlavy svatého Jana Křtitele a část prstu svatého Burkharda. Nejznámější umělecké dílo z doby Karla IV. je kamenná socha muže v brnění v životní velikosti na jihovýchodním pilíři chóru ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Dodnes není vysvětleno, zda-li se jedná o vyobrazení císaře Karla IV. nebo českého světce Svatého Václava.
Jan Hus přijel pravděpodobně se svojí družinou z Hanhbachu okolo dnešního Annabergu s poutním kostelem a Loretánskou kaplí do Sulzbachu dne 16.10.1414. Po svém příjezdu do Sulzbachu se ubytoval „ U červeného raka“. V jeho doprovodu byli rytíř Václav z Leštné a pán Jan z Chlumu, které Hus nazval hrdiny a jeho ochránci. V Dějinách vévodství Sulzbachu z roku 1847 je zmiňováno: „Všichni obyvatelé města oživli, a mladí i staří, velcí i malí se hrnuli, aby mohli tohoto pověstného hlasatele bludů spatřit.“ Hus sám o setkání píše v jednom dopise z 24.10.1414 z Norimberka: „Když jsme dorazili do Sulzbachu, šli jsme do jednoho domu, kde se právě zasedal zemský soud. Tam jsem přítomným v sále řekl: Podívejte, jsem Mistr Jan Hus, o kterém jste pravděpodobně mnoho zlého slyšeli. Takže se mne ptejte! A když jsme mnoho promluvili, přijali vše s velkou vděčností.“
Na domě na náměstí Luidpoldplatz č. 24, dřívějším hostinci „U červeného raka“, připomíná jedna deska přenocování Jana Husa.
