V prvních desetiletích 15. století, kdy profesor pražské univerzity Ondřej z Českého Brodu, vystoupil proti Husovým reformám, zůstával bohatnoucí Český Brod na straně katolické církve a krále. Jejich stoupenci se tu sešli v roce 1415 a uzavřeli proti husitskému svazu panskou jednotu v čele s Janem z Hradce. Po bitvě pod Vyšehradem v roce 1420 obsadil Brod král Zikmund. Císařská posádka se ve městě udržela do 17. dubna 1421, kdy pražané a jejich husitští spojenci po krátkém úporném boji město dobyli. Pražané, ovlivnění vlastními samosprávnými reformami, zbavili českobrodské měšťany poddanské závislosti na pražských arcibiskupech, dosadili městskou radu a uznali tak správní a politickou autonomii města Českého Brodu. Současně zapojili město do vojenského svazku pražských měst a Český Brod tak získal právo účasti a hlasu na zemských sněmech.
Po porážce pražanů v bitvě u Malešova v roce 1424 začlenil Jan Žižka z Trocnova Český Brod do svazu sirotčích měst. Velký husitský sněm, který se sešel v Českém Brodě v roce 1429, stanovil podmínky pro jednání se Zikmundem. Když 26. a 27. května 1434 obléhalo vojsko panské koalice město, jeho obránci pod vedením sirotčího hejtmana Jana Čerta, jinak zvaného Anděla, je odrazili a vojsko koalice odtáhlo k Lipanům.
Zanedlouho po bitvě u Lipan (30. května 1434) uzavřeli představitelé Českého Brodu s panskou koalicí příměří. Aby město neovládl některý z okolních šlechticů, zahájili Českobrodští vyjednávání se Zikmundem. Ten jim nakonec potvrdil revoluční svobody, včetně mílového práva a cla a 4. února 1437 povýšil Český Brod na královské město. Udělil mu také městský znak: v modrém poli stříbrnou hradební zeď s otevřenou branou, nad ní je věž a po jejích stranách královský a český erb.
